Alžběta II. čte tajné zprávy výzvědných služeb a jako jediná na této planetě se jimi zabývá už od dob Stalina. Vždycky když před Buckinghamským palácem zastaví vůz s novým premiérem, dotyčnému se nervozitou zrychlí dech. Nejde políbit ruce vetché prababičce. Jde se uctivě poklonit panovnici, která ho jedinou otázkou může zredukovat na politického zelenáče.
Alžběta do svých deseti let snila o tom, že se provdá za farmáře a bude žít obklopená koňmi, krávami a psy. Zhroutil se jí svět, když se její plachý otec nečekaně stal králem a rodina musela do Buckinghamskeho paláce. „Bylo to jako bivakovat ve starém muzeu plném myší...“ Otci, s kterým do té doby skákala panáka, se musela začít klanět a i v zahradě mít naražený klobouk a chovat se způsobně. Alžběta v jednadvaceti přesvědčila nejhezčího oficíra v britském impériu, aby se do zlaté klece nechal zavřít s ní a společně zmodernizovali monarchii tak, že zůstala institucí, na kterou jsou všichni Britové pyšní.
Alžběta odmítla být loutkou nebo filmovou hvězdou, tvrdě ve svém úřadu pracovala. Matka čtyř dětí si vysloužila v historii místo poslední skutečné a globálně uctívané královny.
Štítky:
Svět a politika,
20-21. století,
Panovnice,
Panovnice - velká británie,
Alžběta ii., britská královna, 1926-