Esej Jiřího Gruši Beneš jako Rakušan je něco jako "román faktu". Postavy jsou faktické, ne fiktivní (Beneš, Hitler, Masaryk, Gottwald…), práce s fakty odborná, práce se slovem a příběhem literární. A proč Beneš jako Rakušan? Protože v Benešově psychogramu je Austria eine Art Hassliebe (způsob nenávistné lásky). Nejdřív měl geniální vizi, jak tento konglomerát zachránit, když se neujala, dostal chuť ho zničit. Československo však bylo "Rakousko-Uhersko" v malém. Chtěl ho "odrakouštět" a divil se, že mizí. A když měl pocit, že našel recept na jeho záchranu, dostal moskevskou rakev. A žasl, když si Rakušané nezvolili svého Gottwalda, nýbrž přijali Marshallův plán, který by E. B. chtěl, kdyby byl směl chtít své chtění. Moskevský protektor se choval sovětsky říšsky a pražský prezident po pražsku kapitulačně. Věděl, co dělá. Nebo lépe, tělo vědělo, co vnucuje duši. Řeklo jí, že ho oklamala, a v Praze se konal státní pohřeb. Demokracie i Beneše.
Štítky:
Prezidenti,
Svět a politika,
Státy, kultury, národy,
Paměti,
Prezidenti - československo,
Československo,
Československo - politika a vláda,
Zahraniční politika - československo,
Zahraniční politika,
Politické názory a postoje,
Beneš, edvard, 1884-1948,
1884-1948,
1918-1948,
Politické romány,
Historie,
František Ferdinand d’Este