Béowulf

Nejstarší z velkých básnických skladeb anglické literatury vznikla patrně na přelomu osmého a devátého století v anglosaské Anglii (jejíž dějiny se tradičně rámují lety 449–1066) a dochovala se v jediném rukopisu z doby kolem roku 1000. Děj skladby vyrůstá ze starogermánských lidových pověstí a využívá motivů z mýtů i povětšinou ústně předávaných hrdinských písní (řada z nich se objevuje i v literárních památkách germánského Severu po roce 1200). Osu děje představují tři hrdinské souboje starogermánského válečníka Béowulfa, který dal básnické skladbě jméno: nejprve s obrem Grendelem, posléze jeho matkou a nakonec s ohnivým drakem. Děj skladby zasadil její neznámý tvůrce do meditativního rámce, jehož tématem je vztah anglického křesťana sklonku prvního tisíciletí ke vznešené, avšak pohanské starogermánské minulosti.

Poprvé česky Béowulf vyšel až po více než tisíci letech od doby svého vzniku roku 2003 v překladu a s komentáři Jana Čermáka.

Přítomná podoba knihy představuje rozšířené a upravené druhé vydání skladby s ilustracemi Františka Štorma a v grafické úpravě Jana Franty.

MOJE KNIHOVNY