Kniha o krajanech v exotické cizině vznikla na základě telefonických rozhovorů v době covidové ze zvědavosti, jak žijí ostatní mimo svoji rodnou hroudu. Mnozí žijí v zahraničí už většinu svého života a odkrývají nám různorodé osobní, ale i politické motivy, s nimiž se do světa vydali. Našli si domov v cizí zemi? Je těžké se tam uživit? Je možné si najít přátele mezi domorodci? Stýská se jim po jejich zemi? Na tyto a mnoho dalších otázek získala ty nejrozmanitější odpovědi…
Mladší generace Brazilců už dost cestuje a většina zná Prahu, Český Krumlov, české pivo a trdelník. Brazilci nechápou, jak můžeme jíst každý den teplou polévku, a to i v létě, proč vstáváme a chodíme spát tak brzy, proč nám je v klimatizaci vychlazených místnostech zima, když u nás přece máme dlouhou a studenou zimu.
Domov. Co je to vlastně? My, co jsme dobrovolní přistěhovalci, ho máme vlastně všude tam, kde je nám dobře. Jenže spousta lidí na tomto světě už svůj starý domov nemá a v novém ho starousedlíci nechtějí.
A tak si přečtěte tyhle zajímavé a různorodé příběhy. Třeba o Sabině ve válkou sužovaném Jemenu. O Báře, která v Rusku bojuje za život svého mladého, ale krutou nemocí postiženého manžela. A taky o Daliborovi, který utekl do Austrálie ještě v dobách hlubokého socialismu, nebo o Pavlíně na maličkém ostrůvku v Malajsii, která podlehla velké lásce.
Pokud žijete v zemi, která vás tak trochu štve, ale máte kolem sebe lidi, které máte rádi a oni vás, pak vězte, že jste doma. A tam, jak známo, je vždycky nejlépe.
Pavla Smetanová (* 1974) žije už přes dvacet let se svým řeckým mužem a dvěma dětmi na ostrově Korfu. Podniká v cestovním ruchu (www.korfu-servis.cz), píše blogy (www.ostrovanka.cz), články, knihy (mj. Korfu bez průvodce či Příběhy z Olivového ostrova a řada dalších) a spolupracuje také s Českým rozhlasem.