Česká literatura 65, 2017/1
Studie / Studies
Jiří Pelán [Filozofická fakulta Univerzity Karlovy; jiri.pelan@ff.cuni.cz]
Překlady Vítězslava Nezvala. Rimbaud, Baudelaire, Mallarmé
Autor ve své stati podrobuje analýze tři překladové soubory, jež vytvářejí jádro překladatelského díla Vítězslava Nezvala: Dílo J. A. Rimbauda (1930), Poezii Stéphana Mallarmého (1931) a výbor z Květů zla Charlese Baudelaira (dokončeno 1931, publikováno posmrtně 1964). Konstatuje, že jestliže Nezval prohlašuje překlad za "analogii a imitaci původní básně", vytvořenou ex novo z původního "slovního a obsahového materiálu", je zajedno s dobovou teorií překladu, požadující, aby překlad byl především původní básní. V intencích této zásady dává Nezval promluvit Rimbaudovi onou moderní básnickou řečí, jíž ve svých sbírkách promlouvá sám. Licence jsou pak omluveny, ne-li zdůvodněny přesvědčením, že Rimbaudova poetika je produktem onoho modernismu, v jehož základech leží asociativní mechanismus. Modernismus Rimbaudův, Baudelairův a Mallarméův však s asociativním principem nepracuje: díla všech těchto básníků naopak charakterizuje hlubinně racionální konstrukční práce. Nezval tak podal značně specifickou "imitaci" původních textů: promítl do nich svou vlastní poetiku, okouzlenou kubisticko-poetistickou důvěrou v samopohyb básnické obraznosti.
Translations by Vítězslav Nezval: Rimbaud, Baudelaire, Mallarmé
This article analyses three sets of translations that form the core of Vítězslav Nezval's translation work: The Work of Arthur Rimbaud (1930), The Poetry of Stéphane Mallarmé (1931) and a selection from Les Fleurs du Mal by Charles Baudelaire (completed 1931, published posthumously 1964). It observes that Nezval declares the translation to be an ''analogy and imitation of the original poem'', created ex novo from the original ''content and verbal material'', as this is in line with translation theory at that time, which demanded that a translation should above all be an original poem. In keeping with this principle, Nezval has Rimbaud speak in the modern poetic language which speaks for itself in his collections. His poetic licence is then excused, if not justified, by the conviction that Rimbaud's poetics are the product of a modernism that basically consists in the associative mechanism. However, Rimbaud's, Baudelaire's and Mallarmé's modernism does not work on the basis of the associative principle: quite the reverse, the works of all these poets are characterized by highly rational structuralization. Hence Nezval presented a quite specific ''imitation'' of the original texts, projecting his own poetics that were in thrall to a cubist-poetist faith in poetic imagery in perpetural motion.
Markéta Ř. Holanová [Ústav pro českou literaturu AV ČR; holanova@ucl.cas.cz]
Jak se detektivka stala detektivkou. Sonda do vývoje žánrového povědomí v české literární kultuře přelomu 19. a 20. století
Studie se zaměřuje na dějiny detektivního žánru, jejím cílem však není reformulování "objektivních" dějin žánru, založených na textostředné analýze, ale spíše jejich obohacení o dimenzi recepce. Výsledkem je tak model akcentující "subjektivní" složku žánru, kterou nazýváme žánrové povědomí. Jeho vývoj mapujeme prostřednictvím sond do recepčního ohlasu děl, na jejichž základě konstruujeme uzlové body geneze povědomí, jejichž výsledkem je ustálení konkrétního žánru v prostředí české literární kultury. Tu chápeme v širokém slova smyslu jako česky komunikované texty, a to jak původní, tak překladové.
How the detective story became the detective story. A survey of the development of genre awareness in Czech literary culture at the turn of the 20th century
This study focuses on the history of the detective story genre, but its aim is not to reformulate the "objective” history of the genre, based on a text-centred analysis, but to enhance it by including the reception aspect in order to provide a model highlight
Štítky:
Václav havel