Čtyři přirozenosti duše aneb Jak jsem smiřovala Freuda, Junga, Kleinovou a Piageta a našla Boha

V Jungově duchu vymezuje paradigma páté, paradigma přechodu, paradigma duchovně intuitivní.

Psychospirituální krize, které v dnešní době v adolescentním věku bují jako houby po dešti, chápe jako zákonitý proces iniciace, jako přibližování se silovému poli virtuálního Já v nejstarším a nejmocnějším paradigmatu. Začíná být jasné, že jeho svírající a obkličující síla není již jen něčím náhodným.

Každý, kdo se ocitne v silovém poli virtuálního Já v nejstarším paradigmatu, zakouší smrtelný strach tváří v tvář moci, která ho neskonale převyšuje a hrozí zaživa pohltit a stáhnout zpět. Ale tato moc, jež se zdá vytrhávat nás nám samým, je ve skutečnosti stejnou mocí, jež nás stvořila a dala nám život, která nás nechala participovat na sobě imanentních strukturách a archetypech a nyní nás vede na novou a vyšší evoluční rovinu.

Štítky: Sebepoznání, Osobní růst, Esoterismus, Psychologie a sociologie, Pojednání, Hermetismus, Archetypy (psychologie), Duchovní cesta, Duše a tělo, Psychoanalýza a náboženství

MOJE KNIHOVNY