Příběh, který byl hlavní inspirací k natočení filmu
Jeden z nejsilnějších skutečných příběhů o lidské vůli a touze po svobodě, který byl přeložen do 25 jazyků je vydáván dodnes.
Slavomira Rawicze jako důstojníka polské kavalerie zatkla sovětská tajná služba brzy po invazi Polska, v listopadu 1939. Po brutálních výsleších v charkovském vězení a soudní frašce v neblaze proslulé moskevské věznici Lubjanka byl nařčen ze špionáže proti Sovětskému svazu a odsouzen ke 25 letům nucených prací v gulagu.
Spolu s tisíci dalšími vězni podstoupil Rawicz krutý tříměsíční transport do pracovního tábora na Sibiři. A tady po několika měsících pochopil, že setrvat v nelidských podmínkách tábora znamená téměř jistou smrt. Podařilo se mu spolu se šesti společníky uprchnout - aniž tušili, že to nejhorší je teprve čeká…
Jejich strastiplná cesta trvala devět měsíců, ušli 6 500 kilometrů nejdrsnějšími končinami: vymanili se ze sevření nelítostné sibiřské zimy, prošli oblastí jezera Bajkal, překročili Transsibiřskou magistrálu. Před sebou však měli ještě mnohem krutější zkoušky lidské odolnosti a vůle, poušť Gobi a Himálaje. V březnu 1942 se smrtelně vyčerpaným uprchlíkům podařilo vstoupit na území Indie, cíle jejich takřka celoroční pouti za svobodou.
Štítky:
Vzpomínky,
Koncentrační tábory,
Autobiografické vzpomínky,
1939-1945, 20. století,
Důstojníci,
1941-1942,
Pracovní tábory,
Pracovní tábory - sovětský svaz,
Koncentrační tábory - sovětský svaz,
Útěky z vězení,
Důstojníci - polsko,
Sibiř,
Gulagy,
Útěk