Kdo rozbije hory - Příběh z Thajska

Prvotinu Dalibora Demela nejlépe vystihuje označení cestopisný román; dobře totiž naznačuje dvě hlavní, vzájemně se prolínající polohy textu. Byť kniha vychází v edici Lidé, a země, není radno očekávat klasický cestopis s pevným ukotvením v jasně vymezeném čase a faktech. Jistě, autor tu nanejvýš otevřeně mluví o své zkušenosti z Asie a zejména' o velmi osobní zkušenosti s théravádovým buddhismem, za nímž koneckonců jel do Thajska, Malajsie a Singapuru především. Už po přečtení prvních stran je však jasné, že to jsou spíš odrazové můstky. Autor totiž chce mnohem víc - chce vyprávět příběh hledání, a snad i nacházení.

Příběh setkávání a poznávání se s druhými, jen zdánlivými cizinci, které nezávisí na místě a vlastně ani na čase, příběh touhy po poznání a osvobození se (ve všech významech těch slov), příběh velmi konkrétní lásky i touhy po té ideální... Zkrátka příběh, který míří za hranice zemí i jednoho osudu a v němž cesta získává další metaforický význam.

Čtenáře vybaveného dychtivostí po příběhu a intenzitě prožitku si podmaní pasáže z malajské džungle, thajských čtvrtí prostitutek, bizarního kláštera s odvykací kúrou pro narkomany nebo z klášterního hospicu pro nemocné AIDS, vykreslené se všemi, místy až naturalistickými detaily. To jsou jen některé části tohoto barevného celku.. Výsledkem je text, který zřetelně překračuje své "původní určení".

Štítky: Hory, Duchovní literatura, Filozofie a etika

MOJE KNIHOVNY