Knihu otevírá nejznámější a médii nejsledovanější kauza – příběh tzv. spartakiádního vraha Straky.
Co asi prožívá oběť, trýzněná a vražděná mladistvým deviantem? Co přiměje člověka k tomu, aby vraždil? Jak se chová před tím, při tom, po tom? A na co myslí vyšetřoval, když přijde na místo činu a pohlédne smrti do tváře?
Kriminalista Jiří Markovič vzpomíná v rozhovoru s autorem knihy nejen na tento případ, ale i na mnohé další, jejichž detaily jsou zde publikovány vůbec poprvé.
Zvláštní postavení má tragická událost, která se odehrála před sedmatřiceti lety. Tehdy byla cestou domů zavražděna mladá dívka. Bylo jí pouhých sedmnáct. Tenkrát stáli vrah a jeho vyšetřovatel proti sobě. Dnes si dokázali podat ruce, usednout k jednomu stolu a vrátit se ve vzpomínkách k oné hrůzné noci. Někdejší vrah a dnešní úspěšný malíř daroval „svému“ vyšetřovateli obraz, jehož motiv je použit na přebalu této knihy. Duše namalovala svůj portrét.
Petr Šámal (* 1949)
Fotograf, malíř, grafik, filmový producent, scenárista a spisovatel, V novém tisíciletí uspořádal několik fotografických výstav a publikoval fotoreportáže v novinách i časopisech včetně magazínu Koktejl – fotoreportáž z americké Nevady roku 2002.
Jako výkonný producent natočil v roce 2010 celovečerní film Tacho, k němuž také navrhl plakáty a billboardy. V roce 2020, opět jako výkonný producent, natočil další celovečerní film, Město. Jako grafik si navrhuje i přebaly na knihy.
V minulosti pracoval osm let jako chatař v Krkonoších, pět let se plavil na lodích do Hamburku. V letech 1989–1994 žil trvale v USA, kde vystřídal několik zaměstnání – v tiskárně, kavárně, bance – a pak s americkým truckem za dva roky sjezdil celé Spojené státy. Dnes žije střídavě v Praze a v městečku Grotte na Sicílii, kde zakoupil dům.
Je autorem následujících titulů: Kriminalista (2015, 2024), Sicilská kuchyně (2016), Záchranáři (2016), Více než hra (2019), Jak se žije za zdmi Valdic (2019), Rozsudek smrti vykonán (2021), Ženy za mřížemi (2022)
Jiří Markovič (1942–2022)
K policii nastoupil v roce 1964 ve Zlatých Horách v bruntálském okrese, časem se ale stalo jeho působištěm hlavní město. Spolu s případem vraždy na Hostivařské přehradě byl v roce 1977 převelen na 1. oddělení pražského Odboru vyšetřování, tedy na oddělení vražd. Deset let pracoval jako vyšetřovatel, externě vystudoval vysokou školu. Téma jeho diplomové práce znělo Sadismus v souvislosti s vyšetřováním a dokazováním vražd. Později dlouho působil ve funkci šéfa zmíněného odboru, do důchodu odešel přesně, když se zásadně lámala čísla letopočtu, tedy 31. prosince 1999.