Místa na půl cesty

Na počátku roku 2002 přešel Skot Rory Stewart pěšky celý Afghánistán. Země měla za sebou více než dvacet let válek, hnutí Tálibán bylo západní koalicí svrženo teprve nedávno, situace zůstávala nepřehledná. Stewart nebezpečnou cestu horskou krajinou uprostřed kruté zimy přežil díky své znalosti perských dialektů, muslimských zvyků a vlídnosti místních lidí. Během dne procházel horskými průsmyky pokrytými třemi metry sněhu, osadami vypálenými Tálibánem, mezi pozůstatky ztracené středověké civilizace, či vesnicemi, v nichž jedinou známkou moderního světa byl kalašnikov. V noci spal na podlahách vesničanů, jedl s nimi a poslouchal jejich příběhy o dávné i nedávné minulosti. Po cestě se Stewart setkal s nevraživými náboženskými fanatiky i laskavými místními pány, kmenovými vůdci a teprve dospívajícími vojáky, tálibánskými veliteli a pracovníky mezinárodních organizací. Doprovázel ho nečekaný společník – bojový pes Bábur, pojmenovaný podle prvního afghánského mughalského císaře, v jehož stopách šli. Afghánistán ležel, obrazně řečeno, v půli Stewartovy deset tisíc kilometrů dlouhé cesty mezi Íránem a Nepálem a byl její nejzajímavější částí. Tato kniha, jež pojednává o jeho pozoruhodných zážitcích, se stala bestsellerem, její autor je dnes jednou z autorit na dění v Afghánistánu.

Štítky: Afghánistán

MOJE KNIHOVNY