Moje píseň pro Čechy

Praha v devadesátých letech, mimořádné místo i doba. Studená válka skončila. Berlínská zeď padla. Země sovětského bloku včetně Československa právě získaly svobodu. Byla to opojná atmosféra s otevřenou budoucností. Zažívala ji i Anne Marie Kenny – zpěvačka s českými kořeny, která se tu dala na podnikání.

Její životní příběh si nezadá s románem – tragická rána v dětství, zpívání na Champs Élysées v jednadvaceti, umělecká kariéra v Paříži a Nice, koncert v Redutě na pozvání Václava Havla a následná podnikatelská dráha v Praze.

Čtenáři se po jejím boku setkají s pozoruhodnými lidmi – s otcem advokátem, o nějž přišla ve dvou letech, česko-americkou matkou, na níž zůstala výchova pěti dětí, s ekonomickým poradcem Françoise Mitterranda, díky němuž se jí otevřely obzory, s kardinálem, který za komunistů zpovídal při mytí výloh, se sekretářkou, jejíž dědeček skončil v jáchymovských lágrech, s fotografem, jehož rodiče se vzali v Terezíně, a v neposlední řadě i s jejím milovaným manželem, válečným hrdinou, a mnoha dalšími.

V dekádě po sametové revoluci tu autorka žila a pracovala mezi lidmi, kteří objevovali své místo v nové demokratické společnosti a vyrovnávali se s minulostí za totality – s minulostí, o níž málokdy mluvili. I ona za vnějším úspěchem tajila vnitřní zmatky. Teď bez obalu vypráví o tom, jak ji ničily neřesti a zachraňovaly hudba, um a láska.

Jí i lidem kolem ní dávalo sílu jít dál Havlovo poselství, že má cenu budovat občanskou společnost, která je „lidská, mravní, duchovní a kulturní“.

Moje píseň pro Čechy je písní lásky, která vzdává hold duchu českého národa, příběhem osobní i společné cesty ke svobodě. Vzpomínkami zpívanými hlasem planoucí umělkyně.

ANNE MARIE KENNY je americká zpěvačka, spisovatelka a podnikatelka. Jako dospělá odešla do Francie, kde vystupovala v pařížském Ritzu, v televizi, rádiu a filmu. Po pádu železné opony se přestěhovala do Prahy a rozjela tu personální agenturu, která se stala #2 na českém trhu. Ač dnes žije v USA, do Paříže i Prahy se často vrací a cítí se tu stejně tak doma.

S předmluvou Martina Palouše

MOJE KNIHOVNY