Obrněná technika 13

Po přibližně čtyřech letech dostáváte do rukou další díl řady Obrněná technika. V samém úvodu bych rád vysvětlil číslování této knihy. V roce 2010 vyšel zatím poslední díl číslo 10 (Japonsko v letech 1919-1945). Jak jsem v něm avizoval, jako následující měl vyjít díl 11, věnovaný USA. Získávání podkladů a jejich zpracování se však nečekaně prodloužilo, po dohodě s novým vydavatelem tedy došlo k předřazení již připraveného dílu, věnovaného první světové válce. Ten máte nyní před sebou s pořadovým číslem 13. Díl 11 o obrněné technice Spojených států amerických vyjde ještě letos a pokud půjde vše jak má, v příštím roce 2015 vyjde poslední díl série s číslem 12, bude věnován Velké Británii a dalším zemím Commonwealthu. Předem neplánovanou shodou okolností tak poslední díl řady vyšel před dvěma, které mu měly předcházet. Hlavním důvodem se stala logická snaha vydavatele připravit publikaci k 100. výročí vypuknutí první světové války, které připadá na rok 2014. Již při letmém prolistování zjistíte, že u tohoto dílu došlo k viditelným změnám, které jej poněkud odlišují od předchozích částí této edice. Jsou dány především pokrokem grafických i tiskárenských technologií, které dávají autorovi i vydavateli zcela jiné možnosti, než v polovině devadesátých let. Od vydání prvního dílu uplynula bezmála dvě desetiletí a technický pokrok v oblasti vydávání knih je za tuto dobu až neuvěřitelný. Po dohodě se Světem křídel se podařilo to, co jsem si přál od samého začátku a nebylo to dříve z řady důvodů možné. Především použití kvalitnějšího papíru, výrazného zvětšení počtu použitých fotografií a jejich umisťování přímo do textu k příslušné kapitole. Na druhé straně nebylo možné dát všechny plánky do stejného měřítka, první světová válka totiž přinesla množství strojů vskutku mimořádných rozměrů a jejich zmenšení do dosavadního měřítka 1:50 by v důsledku zapříčinilo zaplnění příliš velkého prostoru, některé by se do formátu knihy ani nevešly. Vyřazením dosavadní vložky kvalitnějšího papíru na konci knihy znemožnilo doplnit text několika obvyklými kamuflážními schématy, věřím však, že fotografie v textu, doplňující každou kapitolu, tento nedostatek bohatě vynahradí. Na rozdíl od všech dosud publikovaných i obou připravovaných dílů jsem se, ostatně jako každý badatel v oblasti vojenské techniky první světové války, potýkal s nedostatečným množstvím podkladů a věrohodných údajů k řadě typů. Na rozdíl od pozdějších období se totiž celá řada podkladů z továren ani od jednotek, které vozidla používaly, nedochovala. Mnody naši předkové zanechli budoucím generacím dokonce pouze jednu či dvě fotografie a suché konstatování, že daná firma postavila zobrazené obrněné auto. Některé internetové zdroje sice k podobným málo popsaným typům nabízejí například tabulky takticko-technických dat, je ovšem třeba si uvědomit smutnou skutečnost, že internet snese úplně vše. Mnohé z těchto „historických objevů“ si totiž autoři příspěvků prostě vymysleli! Není snad třeba šířeji rozvádět, proč jsem z podobných „zdrojů“ informace nepřejímal. To je ostatně také důvod omezení počtu plánků jednotlivých typů, u řady z nich je k dispozici pouze fotografie a bokorys by byl nutně do značné míry jen velmi hrubým odhadem skutečnosti. Vzhledem k tomu, že kniha popisuje jasně vymezenou a přes svou bouřlivost a tragičnost poměrně krátkou historickou etapu, podařilo se do textu zařadit všechny země, které se v dané době významnějším způsobem zapsaly do dějin vývoje a výroby obrněné techniky. Jednotlivé státy jsou seřazeny abecedně, každý z příslušných typů je do textu vložen jako samostatná kapitola. Vzhledem ke snaze o přehlednost jsem použil chronologického řazení typů, přičemž u jednotlivých zemí jsou vždy popisovány nejdříve tanky a příbuzná technika, potom obrněné automobily. Kniha není věnována pouze první světové válce, ale i předchozím pokusům o vývoj obrněných vozidel, jehož počátky lze datovat do období přelomu devatenáctého a dvacátého století. Musím

MOJE KNIHOVNY