Ostrovy, na kterých ztroskotávám

Ztroskotat, ale jak? Jedinečně ztvárněná kniha

Luciena Deprijcka rozehrává téma ztroskotání na devatero

způsobů. Na opuštěných i obydlených ostrovech,

ostrovech životu nebezpečných, rajských, tropických

či burácejících větrem se naplňují osudy,

končí sny a nabízejí se nové šance. 18 ostrovních

epizod spolu se sugestivními ilustracemi Christiana

Schneidera tvoří ucelené umělecké dílo. Kniha podněcuje

touhu po neznámých světech a vypráví o

setkání se sebou samým, s lidmi i zásadními otázkami.

Povídky plné dramatických, tajemných či absurdně

komických situací, nepostrádají oproti klasickým

robinsonádám ženské hrdinky a nabourávají zažitá

trosečnická klišé.

„Člověk konec konců neztroskotá každý den, a když

už se to stane … a člověk má to štěstí, že je vyplaven

na ostrově, tak by to přece mělo být stylové“, stěžuje

si jeden z Deprijckových ztroskotanců, kterému se

nelíbí, že je na pláži přivítán masou lidí.

Deprijckovy variace existencionálních zkušeností

ztroskotání jsou nanejvýš originální a hluboce lidské.

Štítky: Německé povídky

MOJE KNIHOVNY