Patnáctiletá Anais – která nemá rodinu, zázemí ani soukromí, zato má na krku asi čtyřicet všemožných obvinění, naposledy z útoku na policistku – je převážena do Panoptikonu, centra pro mladistvé delikventy. V domově si okamžitě padne do oka s dalšími klienty. Galerie je to opravdu pestrá: zloděj, žhář, zoofil, prostitutka, sebepoškozovatelka, HIV pozitivní atd. Všichni mají poměrně pohnutou minulost a všechny spojuje závislost na čemkoli, co se dá vsunout, spolknout, vypít či vyhulit. Děj, který se soustředí na několik měsíců v ústavu, je prokládán flešbeky z Anaisina dětství a dospívání – putováním po pěstounských rodinách a převýchovných zařízeních, jejími zkušenostmi s drogami, útěky, návraty, podivným vztahem s pedofilním kamarádem Jayem (tč. za mřížemi)... Dívka, která nikdy nepoznala své rodiče, trpí představou, že nebyla počata normálně, ale v Petriho misce, a je tudíž součástí podivného experimentu zkoumajícího výdrž takového „tvora“. Zraňuje ji, že je pod permanentním dohledem někoho, kdo celý experiment řídí, že je trvale sledována, kamkoli se pohne.
Panoptikon má sílu kultovního díla My děti ze stanice ZOO, bezprostřednost Zpackaného života i drajv Trainspottingu. Především je to zcela současné, originální dílo plné drsného humoru popisující snahu o přežití těch, kteří se nenarodili pod šťastnou hvězdou.
Štítky:
Drogy,
Narušená mládež