Žijeme mnoho životů? Samozřejmě. Zcela jistě většina lidí prožívá sny. Večer se všichni, unaveni denní aktivitou, vydáváme do říše spánku. Usneme, zmizí svět, který známe a objeví se svět snový. Prožíváme mnoho událostí a na závěr, když je čas, vracíme se zpět, do světa bdělého. Někdy se vracíme neradi, protože sen byl moc krásný. Jindy jsme šťastní, že jsme se vrátili zpět a že vše, co se přihodilo, byl jen zlý sen.A byl to určitě jen sen? To je věčná otázka, na kterou nám nikdy nikdo nemůže s jistotou odpovědět. A co náš bdělý život? Není to jen dlouhý sen, ze kterého se také jednou probudíme? Kým budeme, až tento sen skončí? To je vzrušující otázka, ale odpověď se nikdy nedozvíme. Až budeme snít další život, nebudeme o tom předchozím téměř nic vědět. Jen občas, neznámo proč, budeme vědět něco, co bychom vědět neměli. Nebo budeme mít pocit, že toto se již jednou událo. Ano, jistě, v nějakém snu. Žijeme mnoho životů? Jistě, že ne. To jenom nesmírně mocná čarodějka Iluze vytváří nespočetné sny a nechává věčnou tichou bytost snít. Ta úžasná čarodějka se nedá porazit silou, vždyť je to její síla. Ani se nedá obelstít, vždyť je to její lest. Také se před ní nedá nikam utéci, vždyť vše je jen její mocné kouzlo. Přesto se můžeme osvobodit. Věčná tichá bytost má odvěkou moudrost, kterou Iluze neumí pokořit. Rozpomeneme-li se na tuto naši úžasnou a přitom prostou přirozenost, potom se Iluze a všechna její kouzla stanou jen podivným snem.
Štítky:
Prózy,
České prózy