Před expozicí

Úvodní slovo autora. V době, kdy jsem často cestoval, abych byl účasten na fotografických školeních, v porotách nebo v praktických fotografických cvičeních, vždy jsem se setkal se zastřenou či otevřeně vyřknutou otázkou, jak se naučit dělat působivý, žádaný, slovem hodnotný snímek. Samozřejmě, právě o tom ta školení byla, o tom jsme s autory diskutovali, když jsme jim oznamovali výsledky porot. Ale přece jen zůstávaly otazníky v očích posluchačů. Snad chtěli určitý, jednoznačný, stoprocentní recept na úspěšnost. Mnozí ve svých výsledcích nepřekročili technicky dobrou reprodukční úroveň viděné skutečnosti, nedokázali vnést do fotografického obrazu ani náznak svého postoje. Příliš se spoléhali na účinek samotného objektu, místo aby se pokoušeli svůj osobitý, privátní postoj ke snímané realitě divákovi vyjevit třeba konfrontací objektů v zorném poli, jejich deformací, osvětlením, zvýrazněním určitého zajímavého tvaru atd. Prostě výrazovými prostředky fotografie pozměnit zobrazenou realitu v intencích své momentální úvahy, svého názoru na situaci, ve smyslu své okamžité humorné či nostalgické představy. Slovíčko své má v tomto případě fundamentální význam. Jestliže se fotografovi podaří pro diváka poznatelně vložit do obrazu "to své", odliší tím tuto svou fotografii ode všech ostatních fotografií na světě a učiní ji pro diváka zajímavou, jedinečnou, přitažlivou (byť i třeba provokující). Abych tedy eventuelně doplnil tehdejší možné mezery, a také abych nynější generaci mladých a nejmladších fotografů ukázal zdroje vzniku fotografického nápadu, vedoucího k obrazovému zhodnocení nabízejících se námětů, vybral jsem některé své fotografie a popisuji u každé z nich - stručně vysloveno - co mě vedlo k jejich realizaci: od charakteristiky doby někdy až k posledním zlomkům vteřiny před expozicí. Takové "popisy tvoření" lze uskutečnit jen na základě svých vlastních snímků. Odhaluji své cesty k výsledkům - a musím na tomto místě přiznat, že při psaní textů jsem častokrát i sám sobě postupně doloval z hlubin paměti to, co jsem považoval za dlouho zasuté, zapomenuté. Odhaluji jednu z možností niterných kořenů tvořivé aktivity. Snad tato otevřenost zaujme ty, kteří se rádi nad snímky zamýšlejí a dopomůže hledajícím najít jejich vlastní cesty.

Štítky: Vzpomínky, Fotografie - česko, Autobiografické vzpomínky, Fotografové, Fotografové - česko, 20. stol., 20.-21. stol., Fotografování, Autobiografie

MOJE KNIHOVNY