Proč (ne)mít děti

Přes veškerý můj dřívější odpor k dětem, který se mě držel až téměř do Kristových let, jsem si nakonec pořídil dítě. Pak ještě jedno. Dnes na prahu čtyřicítky přemýšlím ještě o třetím. Tenkrát jsem netušil do čeho se pouštím. Neměl jsem zdání co to znamená, co to obnáší, co to udělá s mým životem, s mým smyšlením. Po téměř pěti letech života s dětmi, se z nepopsaného listu mého rodičovství stal alespoň částečně popsaný, vím ale, že ještě zůstává dost místa na popsání. Nicméně i těch prvních pár let života mých dětí ve mě zanechalo stopy natolik hluboké, že jsem se rozhodl, hodit něco z toho na papír a sepsat své dojmy ze svého otcovství. Od důvodů proč jsem děti nikdy nechtěl a byl jsem zapřisáhlý odpůrce pořizování si dětí, až do dnešních dnů, kdy jsem rád, že jsem tak učinil. Ale jednoduché, jednoduché to rozhodně není. Některé pochybnosti jestli jsem udělal správně ve mě zůstávají, jiné vystřídala čirá radost z jejich bytí. Jsem čím dál víc přesvědčen, že už to tak zůstane. Pochybnosti i ta radost. Otázka je, čeho bude více.

MOJE KNIHOVNY