PROMĚNA ČESKÝCH ZEMÍ VE STŘEDOVĚ

Další svazek edice Česká historie pojednává o 13. století. Tato doba představuje v českých dějinách završení dlouhodobého domácího vývoje, ale také dobu radikální přeměny společnosti, kdy se ujaly nové pořádky a kdy se ustálila podoba doposud řídce osídlené či neobydlené krajiny do zhruba dnešní podoby: změnila se podoba i struktura vesnic, vznikla síť hradů, měst a městeček. Země prošla jakousi „evropeizací“, tj. prosadily se zde nové hospodářské i sociální trendy, zvítězivší již dříve v západní Evropě (včetně příchodu nového gotického architektonického slohu i životního stylu), v českých zemích také začalo soužití Čechů s Němci, přišlými do doposud neosídlených pohraničních oblastí v rámci tzv. velké kolonizace, která se později, v 19. a 20. století, stala hojně diskutovanou otázkou: jaký byl její skutečný rozsah a význam. 13. století také představuje dobu nebývale vzrostlého mocenského významu státu posledních Přemyslovců, který v rámci střední Evropy aspiroval na místo vedoucí mocnosti. Klápšťova kniha však nepřináší faktografické shrnutí tohoto období, jedná se v ní především o postižení vnitřních souvislostí. Autorova přemýšlivost a profese archeologa mu k tomu dávají překvapivé množství nových impulsů.

Štítky: Historie

MOJE KNIHOVNY