Hlava katolické církve se v knize Proti válce zamýšlí nad hlubšími motivy válek a jejich dopadem na lidstvo. Papežovo „ne válce“ je stejně radikální a rozhodné jako „ne“ jeho předchůdců, a není motivováno politicko-diplomatickými kalkulacemi ani zainteresovaným postojem.
V knize reflektuje utrpení obětí na Ukrajině, pohlíží do tváří těch, kdo trpěli válkou v Iráku, mluví o historických událostech v Hirošimě a neslýchaném odkazu dvou světových válek 20. století. František přímočaře ukazuje na motivy, kvůli nimž se vedou války a naše planeta se barví krví: chamtivost po moci, mezinárodní vztahy založené na vojenské síle a okázalost válečných arzenálů. Odmítá střety, které rozsévají smrt, zkázu a zášť, protože ty přinášejí ve spirále, kterou může ukončit pouze obrácení srdcí, zase jen smrt a zkázu.
Politiku jako umění dialogu, náročné budování míru, které vychází ze srdce a rozšiřuje se do celého světa, zákaz atomových zbraní a odzbrojení jako strategická volba jsou konkrétní ukazatele, které nám František svěřuje, aby se budování míru skutečně stalo společným horizontem, na němž lze budovat naši budoucnost. Protože z války se nemůže zrodit nic skutečně lidského.