Tak černý kůň tak pozdě v noci

Je mýtus něčím, co nás předchází, nebo spíš něčím, co očekáváme? Bylo by možné

prostě říci, že mýtus je pouze naší nostalgií nafouknutá banální minulost a

reálný význam pro budoucnost je někde na úrovni placeba. Poezie nám ale na

tuto otázku dává jinou odpověď: objevuje podstatu mýtu ve věcech samých,

nikoli v jejich historickém významu. Jako by odpovídala už tím, že se podvoluje

spíše fikci, přirovnání, formě převlečené za obsah a obsahu převlečenému za

formu než prosté odpovědi. Už v tomto přístupu poezie ke světu je cosi hluboce

ironického, cosi povzneseného nad skutečnost, nad odpověď jako možnost, jak

skutečně odpovědět. Poezie Tomáše Gabriela se snaží si tuto ontologickou ironii

uvědomovat, a pokud někde zachází do přílišné konkrétnosti, je si vědoma napětí,

které tím vzniká.

Štítky: Česká poezie

MOJE KNIHOVNY