Tančím u tyče

…odebrala jsem se k zrcadlu a jala se zkoumat, jak to s tím ženstvím je. Ze zrcadla na mě nekoukalo ani krásné, ani posmutnělé, ani něžné ženství, koukala na mě taková utahaná a mírně rozladěná ženská. Já. Ale něco vám prozradím. Při psaní tohoto vědeckého díla se mi nálada zvedla, a až to dopíšu, půjdu se znovu mrknout do zrcadla. Třeba na mě bude koukat taková pobavená a mírně ironická ženská. Já. Na každého z nás v životě číhají různé nástrahy a autorka této knihy není výjimkou. Jedním z možných léků, ne-li lékem nejlepším, jsou vzpomínky na události radostné, na návrat do dětství. Tančím u tyče vypráví o boji s nemocí, ovšem o boji vítězném. Nenajdete zde skepsi a beznaděj, spíš humor a lehkou ironii. Zuzana Zajícová dobře ví, že zaručeným lékem je taky psaní. A když je nejhůř, šup sem se vzpomínkami! Čtenář v knize najde i žhavou autorčinu současnost, podstatně ovlivněnou tím, že se narodila jako pravá blondýna. Kdo se potřebuje ujistit, že není se svými starostmi sám, kdo pohlíží na svět kolem sebe s nadějí a humorem, pro toho je určena tahle knížka. …tančím u tyče. Každý den. Pořád lepší než viset na oprátce.

Štítky: Autobiografické příběhy, České příběhy

MOJE KNIHOVNY