Autorku inspiroval k sepsání románu osud Janiny Nowakové, ženy, které se jako první podařilo uprchnout z koncentračního tábora Osvětim, kde byla uvězněna 12. června 1942 jako polská politická vězeňkyně s číslem 7615.
Po krátkém pobytu v táboře se úspěšně pokusila o útěk. Komando, ve kterém pracovala, bylo přivedeno do tábora k trestnímu apelu, na nějž se dostavili i velitel Rudolf Höss, jeho zástupce Hans Aumeier, vedoucí Politische Abteilung (táborového gestapa) Max Grabner a Rapportführer Gerhard Palitzsch. Vězeňkyním hrozilo, že každá desátá z řady bude zastřelena, ale po několika hodinách přišlo z Berlína rozhodnutí, poslat je do trestního oddílu. Útěk Janiny Nowakové byl přímým důvodem k vytvoření prvního trestního oddílu v ženském táboře. Zároveň byla zavedena povinnost stříhat vlasy všem vězeňkyním, tedy i těm nežidovského původu.
Po několika měsících skrývání v Lodži byla Janina Nowaková na základě udání opět zatčena a 8. května 1943 převezena do Osvětimi-Březinky. Byla označena číslem 31592.
Všechny události ze života hrdinky, kromě těch výše uvedených, jsou literární fikcí. Popis životních podmínek a specifik života v táboře, včetně procedur přijímání vězňů, které probíhaly v době, kdy tam pobývala, čerpala autorka z historických pramenů a vzpomínek bývalých vězňů a vězeňkyň Osvětimi-Březinky.
Všechny historické postavy a události uvedené v knize jsou pravdivé a zasazené do správné doby.