Amputace - Ukrajina. Příběhy nevyhlášené války

Amputace je literárně-vizuální dokument pěti autorů o současné válce na východní Ukrajině. Od března roku 2014, kdy Rusko bez vyhlášení války vtrhlo na území Ukrajiny, přišlo o život více než 13 tisíc lidí a 30 tisíc jich bylo zraněno. Kniha přibližuje osudy dvanácti z nich — vojáků-dobrovolníků, kteří se vrátili z rusko-ukrajinské války bez končetin. Jak žít? Smířit se s tím, nebo se bránit? Vzdát se nebo bojovat dál? Odpovědi na tyto otázky společně hledají spisovatel, rozhlasový dramatik, publicista BBC a Rádia Svoboda Igor Pomerancev a ukrajinská filmařka Lydie Starodubceva. Amputace je víceúčelová metafora pro odříznuté části těla, pro území státu i lidské vědomí. Válka ponechává jizvy na těle i na duši. Obrazový přepis jejich filmového dokumentu „Šev“ přibližuje českému čtenáři příběh ukrajinského válečného psychologa, který pomáhá lidem, prožívajícím bolest a utrpení v době rusko-ukrajinské války. Kromě bojišť, tanků a vojáků kniha líčí také situaci manželek, matek a dětí zraněných bojovníků a válečných přesídlenců, kteří přišli o domov a také těch, kteří jim pomáhají — lékařů i dobrovolníků.

„Války nám rozšiřují obzory“, píše ironicky básník Pomerancev. A nynější válku popisuje v surových miniaturách, naplněných detaily každodennosti: protézy, misky s vodou, bajonety… A taková je dobrá válečná poezie od Homérových dob. Zůstane tu, až se běsy uklidní a válčení ustane. Jako memento, jako drásavá vzpomínka, jako umění,“ — napsal o básnické válečné tvorbě Igora Pomeranceva Jáchym Tool.

Dále kniha obsahuje básnickou sbírku spisovatele Borise Chersonského Mše za časů války (2014), která byla první reakcí na šok z ruské anexe Krymu a nevyhlášené války v Donbasu. Tématu rusko-ukrajinské války se věnuje i ukrajinská básnířka Ljudmila Chersonskaja. Český čtenář se s její tvorbou v českém překladu setká poprvé, jde o výběr básní ze sbírky Přeskočit příkop (2018). Svými dojmy z cesty na východní Ukrajinu v roce 2014 přispěla do knihy také překladatelka a psychiatrička Džamila Stehlíková.

MOJE KNIHOVNY