Knihy tajemství a moudrosti I

Židovské pseudepigrafy (z řec. pseudés = „nepravý, falešný“, epigrafé = „nápis, název“) nebo též „apokryfy“ jsou literární památky, které vznikly ve staletích mezi Starým a Novým zákonem, některé dokonce zároveň s evangelii. V jejich názvu se namísto jména skutečného autora nejčastěji objevuje jméno významné a okruhu čtenářů známé nežijící osobnosti.

Většina židovských pseudepigrafních spisů je pojmenována po známých postavách Starého zákona (kniha Henochova, Závěť Mojžíšova, Závěti patriarchů, Žalmy Šalomounovy apod.), výjimečně po postavách mimobiblických (knihy Sibylliny, list Aristeův). Dalším charakteristickým rysem této literatury je její apokalyptické zaměření na zlom věků a na příchod mesiáše. Židovské pseudepigrafy, které jsou významným svědectvím o životě a myšlení doby, do níž vstoupilo evangelium.

Štítky: Komentovaná vydání, Texty, Písemné prameny, Biblistika, Duchovní literatura, Židovská literatura, Eschatologie, Apokryfy, Apokalyptika, Židovská literatura - blízký východ, Judaismus - 2. stol. př. kr.-1. stol. po kr., Písemné prameny - blízký východ - 2. stol. př. kr.-1. stol. po kr., Eschatologie - judaistické pojetí, Apokalyptika - judaistické pojetí, Židovská literatura - blízký východ - 2. stol. př. kr.-1. stol. po kr., Písemné prameny - blízký východ, Historie, Pseudoepigrafy

MOJE KNIHOVNY