Podivná vojna

JAK SE „VÁLČILO“ U SILNIČNÍHO VOJSKA

Místo vojny práce na stavbě, každý měsíc výplata, k tomu služné. Malá jednotka čítající mezi 40 až 60 muži, kde se všichni znali a až na několik výjimek tu panovaly dobré kamarádské vztahy. Hospůdky, pivečko, výlety a srandičky.

Čtenář může nabýt dojmu, že to tak špatné vlastně nebylo.

Bylo to dost zlé!

Pracovali jsme na různých stavbách, většinou v těžkých podmínkách, bez odpovídající mechanizace a za každého počasí. Měsíční mzda se krátila o 60%. Tyto peníze si ponechávala armáda za výdobytky, které vojáčkům poskytovala.

Říkali nám pétépáci a nám to vůbec nevadilo – naopak! Byli jsme pyšní, že patříme k rotám, jejichž předchůdci nosili černé výložky, neuráželo nás to – prostě byli jsme pétépáci!

Štítky: Svět a politika, Prózy, České prózy, Politická perzekuce - československo, Politická perzekuce, Biografické příběhy, Vojenská služba - československo, Vojenská služba, Československo. armáda. pomocné technické prapory

MOJE KNIHOVNY