JAK SE „VÁLČILO“ U SILNIČNÍHO VOJSKA
Místo vojny práce na stavbě, každý měsíc výplata, k tomu služné. Malá jednotka čítající mezi 40 až 60 muži, kde se všichni znali a až na několik výjimek tu panovaly dobré kamarádské vztahy. Hospůdky, pivečko, výlety a srandičky.
Čtenář může nabýt dojmu, že to tak špatné vlastně nebylo.
Bylo to dost zlé!
Pracovali jsme na různých stavbách, většinou v těžkých podmínkách, bez odpovídající mechanizace a za každého počasí. Měsíční mzda se krátila o 60%. Tyto peníze si ponechávala armáda za výdobytky, které vojáčkům poskytovala.
Říkali nám pétépáci a nám to vůbec nevadilo – naopak! Byli jsme pyšní, že patříme k rotám, jejichž předchůdci nosili černé výložky, neuráželo nás to – prostě byli jsme pétépáci!
Štítky:
Svět a politika,
Prózy,
České prózy,
Politická perzekuce - československo,
Politická perzekuce,
Biografické příběhy,
Vojenská služba - československo,
Vojenská služba,
Československo. armáda. pomocné technické prapory