Pražský rabinát Gutmanna Klemperera, který ve čtyřech pokračováních
otiskl Paschelesův pražský Illustrierter israelitischer
Volkskalender v letech 1881–1884, poskytuje nejen zajímavý příklad
odborné práce z období počátků české (německy psané) židovské
historiografie, ale je také svědectvím o svém autorovi: pozoruhodné
židovské osobnosti z přelomu osvícenství a moderní doby, rabínovi,
který díky svému důkladnému vzdělání a moudrosti dokázal vždy
nalézt schůdnou cestu mezi tradicí a reformou. Jak je zřejmé z
práce o pražských rabínech, dovedl Klemperer podat minulost velmi
autentickým způsobem a mistrovsky zachytit atmosféru a poměry,
které v tehdejším židovském světě panovaly. Informace shromažďoval
ze studia pramenů a původních spisů a z nejrůznějšího písemného
materiálu, včetně děl čistě halachického obsahu, která často již
neexistují. Odvolává se i na místní tradice a ústní zprávy o
historických událostech, které dnes rovněž upadly do zapomenutí,
aniž se přitom vzdává vlastního kritického hodnocení. Díky tomu se
jeho vlastní práce samy stávají historickým pramenem, jejž budoucí
historik musí brát v úvahu.Rabín a autor četných historických
studií Gutmann Klemperer (22. 8. 1815 Praha – 28. 1. 1884 Tábor)
studoval postupně na několika pražských ješivách a po dva roky byl
také žákem dodnes proslulého bratislavského rabína Moše Sofera.
Absolvoval osmileté studium na pražském piaristickém gymnáziu a
dvouletý cyklus přednášek na Filosofické fakultě Karlovy
univerzity. Roku 1843 se stal kazatelem v židovské obci v Táboře, v
roce 1845 byl jmenován do funkce táborského rabína a roku 1868 byl
zvolen rovněž rabínem táborského kraje; oba úřady zastával až do
smrti. Pod vlivem svých učitelů, zejména rabiho Šmu’ela Landaua a
Šlomo Jehudy Rapoporta, se jako jeden z prvních věnoval vědeckému
bádání o minulosti českých Židů. Zanechal po sobě literární a
badatelské dílo, které na své seriózní zhodnocení teprve čeká.
Štítky:
Osobnosti,
Historie,
Historické památky