Sonata IV

Čtvrtá klavírní sonáta Luboše Fišera z let 1962-1964 je věnována památce tragicky zesnulého klavíristy a Fišerova přítele Antonína Jemelíka. Jako vzpomínka na jejich přátelství je do úvodu skladby vložen citát z jejich oblíbené skladby, Desáté klavírní sonáty Alexandera Skrjabina Op. 70. Tragiku smrti přítele podtrhuje emocionálně vypjatá pasáž oktávových unison, která následuje po třítaktovém citátu. Z kompozičního hlediska skladba patří mezi vrcholná díla poloviny šedesátých let. Jednovětá skladba je rozdělena na mnoho krátkých vzájemně kontrastních úseků znatelně uskupených do dvou oddílů, expozičního a prováděcího. V prvním oddíle se představují jednotlivá témata, v druhém oddíle jsou témata motivicky zpracovávána. Motivická práce spočívá téměř výhradně v drobení,nedoslovení tématu, či v kombinaci několika témat, která jsou zpravidla krátká a výrazná. Tento způsob práce společně s nekomplikovanou fakturou, převážně půltónovou melodikou a ostře kontrastní dynamikou vytvářejí údernost a transparentnost skladby. Čtvrtá klavírní sonáta byla dokončena v roce 1964 současně se Symfonickou freskou, Komorním koncertem pro klavír a orchestr a Patnácti listy podle Dürerovy Apokalypsy a právem se společně s těmito kompozicemi řadí mezi vrcholná díla Fišerovy tvorby. Skladba byla poprvé provedena Pavlem Štěpánem v pražském Rudolfinu v roce 1965. Nová sazba této skladby vychází z doposud jediného vydání (Panton, 1969), pouze na několika sporných místech bylo přihlédnuto k autorovu rukopisu (uložen v Národním muzeu - Českém muzeu hudby).

MOJE KNIHOVNY