Zabili jsme Kennedyho

Nellie Connallyová se k prezidentovi obrátila obrátila a řekla: „Nemůžete říci, že by se k vám Dallas dnes choval nepřátelsky.“ Kennedy jí ještě odpověděl: „To je zcela zřejmé.“ O chvíli později, co vjela kolona aut do Elm Street, zaslechla prezidentova manželka zvuk podobný výstřelu z výfuku motocyklu a výkřik guvernéra Connallyho. Bylo to přesně ve 12.30 hod., Jacquelina Kennedyová se obrátila doprava. Její muž zvedal levou ruku k hrdlu a jeho tvář vyjadřovala překvapení nebo otázku. Potom uslyšela druhý výstřel a uviděla, jak kulka roztrhla prezidentovu lebku. Prezidentova manželka vykřikla: „Ach, ne!“ Řidič Kennedyho

vozidla instinktivně zabrzdil, z druhého vozu vyskočil jeho kolega Clinton J. Hill a několika skoky se dostal na nárazník

prezidentova auta. Jacqulina Kennedyová se k němu obrátila a natáhla k němu ruku. Zachytil ji a padl na desku kryjící kufr vozu. Mezitím už Tajná služba držela v rukou automaty a ve třetím voze shazuje Rufus Youngblood viceprezidenta na

podlahu a padá na něj, aby ho kryl. Jen vzadu v autobusu se kterýsi z reportérů smál a poznamenal: „Zase nějaké

žabky!“ Ale to už se prezidentovo auto prudce rozjíždí. Člen Tajné služby Roy Kellerman sedící vedle řidiče instruuje

rádiem dallaskou policii. Postranními ulicemi k nejbližší nemocnici, letí vůz s umírajícím prezidentem více než stokilometrovou rychlostí. Bez zastavení projíždí poblíž veletržní haly, kde stále ještě na prezidenta čekali dallaští zástupci města…

Štítky: Historie

MOJE KNIHOVNY